Zemědým, Fumaria

Druhy

Významným druhem s léčivými účinky je zemědým lékařský (Fumaria officinalis), na Moravě známý také pod názvem rutka polní.

Výskyt

Zemědým se vyskytuje na celém území Evropy a Asie a v menší míře také v Severní a Jižní Americe.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Předmětem sběru je kvetoucí nať, kterou sklízíme v květnu až červnu. Hlavními obsahovými látkami jsou toxické alkaloidy, hořčiny, třísloviny, pryskyřice, minerální látky a sliz.

Využití podle moderní medicíny

Zemědým nemá oficiální medicínou využívané léčivé účinky.

Tradiční, lidové využití

Tradičně byl zemědým využíván při léčbě onemocnění trávicího traktu díky svým spasmolytickým (křeče uvolňujícím) a laxativním (projímavým) účinkům například při zácpě, žlučníkových kamenech, hemoroidech, také pro zvýšení vylučování žluče (cholagogum) a pro podporu trávení (stomachikum). Dále měl mírné močopudné účinky (diuretikum) a snižoval krevní tlak při hypertenzi (antihypertenzivum).

Pomáhal při bolestech hlavy a migrénách.

Dříve se zemědým užíval pro povzbuzení činnosti jater (hepatoprotektivum) a žlučníku, zlepšení látkové výměny (zejména při revmatismu), při rakovině, nebo pro snížení hladiny cholesterolu v krvi (hypolipidemikum).

Zevně pomáhal při vyrážkách a ve formě klystýrů také fungoval proti střevním parazitům (anthelmintikum, antiprotozoikum), hlavně proti roupům.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Díky obsahu alkaloidů je zemědým řazen mezi jedovaté rostliny!
Před jeho užíváním se vždy nejprve poraďte se svým lékařem! Při užívání dávek předepsaných lékařem by nemělo hrozit žádné nebezpečí a neměly by se vyskytnout ani žádné nežádoucí účinky.

Neužívejte v těhotenství a době kojení ani u dětí.