Jehlice, Ononis

Druhy

Léčivým druhem je jehlice trnitá (Ononis spinosa).

Výskyt

Jehlice se vyskytuje po celém území Evropy (kromě severských států).

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Na jaře (březen až duben) nebo i na podzim (říjen až listopad) se vykopává kořen, případně se ještě sbírá kvetoucí nať, a to v období od června do září. Hlavními účinnými látkami jsou silice a flavonoidní glykosidy (ononin).

Využití podle moderní medicíny

Díky silicím obsaženým v rostlině je podporováno vylučování žaludečních kyselin (stomachikum), čímž dochází ke zlepšení chuti k jídlu u nechutenství.

Na sliznici trávicího traktu působí protizánětlivě (antiflogistikum). Silice společně s flavonoidy působí silně močopudně (diuretikum) a nedráždí ledviny.

Tradiční, lidové využití

Jehlice se využívala při zánětech močových cest, močového měchýře, močových kamenech a dně. Dále měla také dezinfekční vlastnosti. Díky zrychlení trávení a zvýšenému močení dochází k celkovému zlepšení látkové výměny (metabolismu). Přidávala se do diuretických a antirevmatických (revma) čajových směsí.

V minulosti byla navíc užívána při nadýmání, ke zlepšení činnosti jater (hepatoprotektivum), lymfatického systému (imunostimulancia), žláz s vnitřní sekrecí, pro zvýšení tvorby žluče (cholagogum) a při vysokém krevním tlaku (antihypertenzivum).

Využívala se při léčbě hemoroidů.

Zevně se používala na kožní záněty, vyrážky a na špatně se hojící rány.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Nepoužívat v těhotenství!

Užívání jehlice trnité nemá žádné nežádoucí účinky a její hlavní výhodou je, že nepůsobí dráždivě na ledviny.

Není vhodné dlouhodobé užívání. Močopudný účinek totiž působí jen krátce, proto používejme čaj s obsahem jehlice trnité jen asi 3 po sobě jdoucí dny, poté by jeho užívání bylo bezvýznamné.