Borovice, Pinus

Druhy

Rod borovice zahrnuje více než 100 druhů, z nichž nejvýznamnějšími zdroji celulosy a dalších látek používaných v medicíně jsou borovice lesní (Pinus sylvestris), borovice přímořská (Pinus pinaster), borovice kleč (Pinus mugo), borovice černá (Pinus nigra), borovice bahenní (Pinus palustris), borovice vejmutovka (Pinus strobus), borovice blatka (Pinus rotundata) a mnoho dalších.

Výskyt

Borovice se vyskytují téměř všude na severní polokouli Země. V České republice můžeme hojně nalézt borovici lesní, černou, kleč a vejmutovku.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Hlavní sbíranou částí jsou nové jarní výhonky větviček (od března do dubna), potom také pupeny ještě před rozvinutím (v dubnu), zelené šišky, případně květní pyl. Výhonky obsahují kyselinu askorbovou (vitamin C), ale hlavními účinnými látkami, pro které je borovice využívaná, jsou pryskyřice a silice (pinen, limonen, myrcen a mnoho dalších, a také bornylacetát, což je hlavní aromatická součást silic).

Využití podle moderní medicíny

Díky obsahu silic ve výhoncích se borovice využívá ke zvýšení produkce hlenů, tedy k lepšímu vykašlávání např. při astmatu, v dýchacích cestách má i dezinfekční účinek. V trávicím traktu zvyšuje produkci trávicích enzymů a hlenů, které chrání sliznici trávicí trubice. Silice je součástí spasmolytických přípravků (uvolňují křeče hladké svaloviny) a přípravků zvyšujících tvorbu žluči (cholagoga). Je močopudná a má antibakteriální látky účinky.
Antiseptických účinků se využívá i zevně na infikovaná kožní onemocnění (zánět kůže, bradavice).

Borové pupeny se přidávají do koupelí při kloubních a nervosvalových onemocněních (bolest kloubů, svalů, poruchy nervů), při revmatismu (antirevmatika) i bolesti v kříži, ústřelu. Dají se použít i k inhalaci při angíně, zánětu horních dýchacích cest (rýma, zánět hrtanu, nosohltanu, vedlejších dutin nosních) a při nachlazení. Mají protizánětlivé účinky.

Pryskyřice (lidově nazývaná smůla) vytékající z kmenu je součástí mastí na vředy, mastí proti revmatismu a mastí dráždících kůži (rubefaciens k prokrvení kůže). Pryskyřice se zpracovává destilací. Jako první vzniká prchavá terpetýnová silice.

Nedestilovaný zbytek je označován jako kalafuna, která se používá jako složka různých mastí. Dále pak i v jiných než lékařských oborech (např. k pájení nebo k odstranění štětin z kůže prasat).
Dřevní hmota je zdrojem celulosy pro výrobu zdravotnického materiálu.

Tradiční, lidové využití

Lidově se jarní výhonky používaly k přípravě osvěžujícího nápoje.
Odvar z nich byl využíván jako diaforetikum (usnadňuje pocení).

Borová silice se podávala při otravách fosforem.
Rozehřátá pryskyřice natřená na plátně se přikládala na omrzliny.
Jemný žlutý pyl byl dobrým pomocníkem na opruzeniny.
Rozetřené jehličí se dávalo na záněty kolem ran, pokud se ještě povařilo v octě, používalo se k léčbě ran a vředů, či na afty v ústní dutině, při bolestech zubů.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Silice není doporučena pro inhalace, má totiž silný dráždivý účinek na dýchací cesty a není vhodná ani pro perorální podání, protože může poškozovat ledviny a má toxický účinek na centrální nervovou soustavu (poruchy nervů). Intoxikace se projevuje nevolností, závratěmi, průjmy, následně až ochrnutím dýchání. Může končit smrtí.

Nepoužívejte v těhotenství, při poruchách jater, ledvin. Neužívat dlouhodobě, mohla by působit silně dráždivě.