Stévie, Stevia

Druhy

Významným druhem je stévie cukrová (Stevia rebaudiana), nazývaná také jako stévie sladká, cukrová tráva nebo medové lístky.

Výskyt

Stévie má svůj původ v oblasti Jižní (Paraguay, Brazílie) a Střední Ameriky.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Předmětem sběru je nať obsahující glykosidy (steviosid, rebaudiosid, dulcosid, steviobiosid).

Dnes se používá jako přírodní sladidlo, které je vhodné pro diabetiky. Nepřispívá k tvorbě zubního kazu. Může být náhradou za cukr, či med.

Využití podle moderní medicíny

Stévie nemá žádné, oficiální medicínou potvrzené léčivé účinky.

Tradiční, lidové využití

V lidovém léčitelství sloužila stévie k léčbě pálení žáhy, cukrovky (udržuje hladinu cukrů v krvi v rovnováze, hypoglykemikum), únavy a únavového syndromu, pro podporu trávení (stomachikum) a potlačení pocitu hladu, čehož se využívalo při nadváze.

Používala se při odvykacích kúrách při závislosti na alkoholu nebo nikotinu. Snižovala vysoký krevní tlak, podporovala činnost slinivky břišní, podporovala obranyschopnost organismu při snížené imunitě (imunostimulans), měla močopudný účinek (diuretikum) a působila proti průjmům a nádorům (antikancerogenní účinek).

Zevně léčila ekzémy, akné, urychlovala hojení ran a bránila tvorbě jizev. Díky jejím dezinfekčním účinkům se přidávala do ústních vod, zubních past, pleťových vod nebo pleťových masek.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

U stévie sladké nejsou popisovány žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace.