Třemdava, Dictamnus

Druhy

Druhem využívaným pro své léčivé účinky je třemdava bílá (Dictamnus albus), lidově nazývaná jako ohnivý keř.

Výskyt

Třemdava se vyskytuje ve střední a jižní Evropě, dále pak v Číně a západní a střední Asii.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Předmětem sběru je převážně kořen, ale lze sbírat i nať, nebo květ. Mezi její hlavní obsahové látky patří silice s výraznou citronovou až omamnou vůní, alkaloid dictamnin, hořčiny a mnoho dalších.

Využití podle moderní medicíny

Třemdava není v dnešní době využívanou bylinou. Nemá žádné, oficiální medicínou potvrzené účinky.

Tradiční, lidové využití

Dříve byla třemdava používána proti střevním parazitům (anthelmintikum, antiprotozoikum), pro zlepšení trávení (stomachikum) a měla mírný projímavý účinek (laxativum, na zácpu). Zvyšovala srážlivost krve, a proto byla vhodná při nadměrné krvácivosti. Měla také výrazný močopudný (diuretický) a antimikrobiální účinek.

Zevně se užívala na ekzémy, proti vypadávání vlasů a na křečové žíly.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Pozor při sběru třemdavy!
Při kontaktu čerstvé rostliny s kůží a s následným ozářením sluncem vznikají záněty kůže (kopřivka, svědění kůže, puchýře) nebo alergické reakce.
Při užívání sušené rostliny nemá žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace.