Melie, Melia

Druhy

Druhem využívaným pro své léčivé účinky je melie šeříková (Melia azedarach), posvátný strom hinduistů.

Výskyt

Melie původem pochází z Himalájí, dále pak roste v celé jižní a jihovýchodní Asii, Arábii nebo v oblasti okolo Středozemního moře. Jako okrasná rostlina je vysazována v parcích v Evropě i Americe a to hlavně pro své krásné, fialové, silně vonící květy.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Z rostliny sbíráme kůru kořenů a větví, obsahující anthrachinonová barviva, flavonoidy, terpenické látky nebo alkaloidy, dále pak také listy s obsahem rutinu anebo plody.

Plody jsou jedovaté!

Využití podle moderní medicíny

Moderní medicína nepřisuzuje této rostlině žádné léčivé účinky.

Tradiční, lidové využití

Kůra kořenů byla používána pro své anthelmintické vlastnosti – pomáhala v boji proti střevním parazitům, jako jsou škrkavky, roupy nebo tasemnice. Zevně působila na svrab, vyrážky či proti plísním.

Odvar z listů se používal při léčbě zánětů dásní, hemoroidů, otoků (např. nohou), problémů s močením (bolest, pálení, časté močení) a ledvinových kamenů. Měl antibakteriální vlastnosti. Zevně pozitivně působil na drobná poranění, špatné hojení ran, kožní vředy nebo ekzémy.

Plody byly vhodným prostředkem při léčbě malárie a lepry, a to především díky oleji v nich obsaženém. Pomáhaly však i při bolestech břicha (analgetikum), pásovém oparu, svrabu, astmatu nebo při revmatismu. Plody se však pro jejich mírnou jedovatost využívaly pouze zevně, ve formě obkladů nebo mastí.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Neužívejte při onemocnění ledvin, jater, srdce (arytmie, srdeční nedostatečnost) a při vyčerpání organismu.

Neužívejte dlouhodobě!