Bolehlav, Conium

Druhy

Nejčastějším a nejvýznamnějším druhem je bolehlav plamatý (Conium maculatum).

Výskyt

Bolehlav je hojně rozšířený v mírných oblastech Evropy, včetně České republiky, a v jižní Africe.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Využívala se kvetoucí nať bez dřevnatých částí sbíraná v červnu/červenci. V srpnu až září se sbíraly plody – odřezávaly se celé vrcholky rostlin. Sbíraly se pro vysoký obsah piperidinových alkaloidů (hlavně koniinu), které jsou ale velmi jedovaté!

Využití podle moderní medicíny

Dnešní moderní medicína již bolehlav nevyužívá, zejména kvůli jeho prudké jedovatosti a kvůli velkému kolísání prchavých alkaloidů, takže se špatně dávkuje jejich určité množství.

Tradiční, lidové využití

Dříve měl však bolehlav poměrně široké využití. Podával se ve formě mastí, čípků, extraktu, tinktury nebo náplastí. Působil jako analgetikum, sedativum a spasmolytikum (uvolňoval křeče hladkého svalstva), proto se používal při duševních poruchách, epilepsii a jako uklidňující prostředek při astmatu a dávivém kašli.

Zevně se aplikoval k mírnění bolesti při nádorech a při otocích žláz.
Indiáni ho dokonce používali do svých šípů jako jed.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Pozor! Celá rostlina je prudce jedovatá! Otrava se projevuje obrnou kosterního svalstva a zástavou dechu. Nejčastěji končí smrtí. K otravě může dojít i při čichání většího množství alkaloidu koniinu.

Bolehlav je snadno zaměnitelný s planou petrželí, mrkví a léčivým anýzem vonným. Bolehlav se pozná podle svého nepříjemného zápachu po myšině.