Svízel, Galium

Druhy

Mezi druhy s léčivými účinky se řadí svízel přítula (Galium aparine), svízel povázka (Galium mollugo) a svízel syřišťový (Galium verum).

Výskyt

Svízel původně pochází z oblasti Evropy a Asie. Dnes je rozšířen i v Severní a Jižní Americe.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Předmětem sběru je v období od června do srpna kvetoucí nať. Hlavními obsahovými látkami jsou glykosidy, třísloviny a stopy silice.

Využití podle moderní medicíny

Svízel nemá žádné, oficiální medicínou potvrzené léčivé účinky.

Tradiční, lidové využití

Všechny tři druhy svízele měly velmi podobné léčivé účinky. Lidové léčitelství je využívalo díky jejich detoxikačním vlastnostem – čistily krev, játra, ledviny, slinivku břišní i slezinu od nežádoucích látek. Pomáhaly při anémii, průjmech, žloutence, při posílení jater a poruchách jater (hepatoprotektivum, zánět jater, hepatitida, ztučnění, steatóza jater).

Na vylučovací trakt působily spasmolyticky (svíravě) a sedativně a měly močopudné účinky (diuretikum). Pomáhaly tedy při vodnatelnosti (otocích), zánětech ledvin, močových cest, močového měchýře a močových kamenech.

Snižovaly chuť k jídlu, čehož se využívalo při léčbě obezity. Dále pozitivně působily při epilepsii, hysterii, revmatismu, horečce, zvýšené funkci štítné žlázy a také při rakovinném bujení.

Zevně se aplikovaly na kožní vyrážky, kožní vředy, rány, popáleniny, oteklé nohy a hlasivky a záněty kůže.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

V běžných terapeutických dávkách nejsou popisovány žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace.