Štětka, Dipsacus

Druhy

Druhem využívaným pro své léčivé účinky je štětka lesní neboli štětka planá (Dipsacus sylvestris) a štětka soukenická (Dipsacus sativus).

Výskyt

Štětka se vyskytuje téměř po celém území Evropy.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Předmětem sběru je nať nebo kořen. Celou rostlinu sklízíme v období od července do srpna. Hlavními obsahovými látkami jsou glykosidy, organické kyseliny, hořčiny, třísloviny a saponiny.

Využití podle moderní medicíny

Moderní medicína dosud nepotvrdila žádné léčivé účinky, tudíž oficiálně není štětka v lékařství využívána.

Tradiční, lidové využití

Lidové léčitelství připisovalo štětce účinky močopudné (diuretické) a potopudné (diaforetické). Pomáhala při léčbě boreliózy, žaludečních vředů, rakovině jater, žaludku, žlučníku a tlustého střeva, při revmatismu (antirevmatikum), dně a tuberkulóze.

Zevně se přikládala na akné, ekzémy, lupénku, mastnou pleť a na rozpraskanou pokožku (rty, bradavky při kojení).

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Při užívání běžných terapeutických dávek nejsou popisovány žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace. Dlouhodobé užívání není doporučováno.