Jmelí, Viscum

Druhy

Druhem využívaným pro léčebné účely je jmelí bílé (Viscum album).

Výskyt

Jmelí je rozšířeno po celé Evropě kromě Skandinávie, dále pak na Kavkazu a v Himalájích.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Léčivou surovinou je nať (nejlépe jen olistěné mladé větvičky bez plodů) sbíraná v zimních měsících - od října až do února. Mezi hlavní účinné látky patří cholin, acetylcholin a histamin. Pryskyřice obsahují toxickou látku – viskotoxin.

Využití podle moderní medicíny

Oficiální medicína po celém světě se v názoru na účinky a vhodnosti používání jmelí v terapii dost liší. Některé země považují jmelí jednoznačně za jedovatou rostlinu nevhodnou k léčbě. Evropský lékopis ale dovoluje jmelí bílé používat při revmatismu (antirevmatika) a také jako pomocnou látku při léčbě rakoviny.

Tradiční, lidové využití

Dříve se jmelí využívalo ve větší míře, a to díky jeho protizánětlivému (antiflogistikum), cytotoxickému (cytostatikum, antikancerogenní látky), imunostimulačnímu, anthelmintickému, antiprotozoickému a močopudnému (diuretikum) účinku.

Dále se používal k regulaci tlaku krve při hypertenzi (antihypertenzivum), ale účinky se projevily pouze při dlouhodobém podání, dále při ateroskleróze, bolestech hlavy, závratích, zácpě, poruchách menstruace, klimakterických obtížích, vaginálním výtoku, při léčbě nočního pomočování, hysterii, mozkové mrtvici, cukrovce, při artróze, proti kašli a zahleňování (expektorans), při alergické rýmě a zvýšené funkci štítné žlázy (hypertyreóza).

Zevně se používal na bércové vředy, otoky (nohou), omrzliny a na zástavu krvácení z nosu.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Při užívání vyšších dávek je jmelí jedovaté, a to zejména jeho plody (bobule)!

Otrava se projevuje zvracením, průjmy, žízní, pocity otupělosti a následně může vést až k obrně nervové soustavy a dýchání.

Jmelí bílé se nesmí podávat v těhotenství, dětem.