Meduňka, Melissa

Druhy

Tradiční léčivou rostlinou je meduňka lékařská (Melissa officinalis).

Výskyt

Meduňka pochází z oblasti Evropy a střední Asie, dnes je hojně pěstována i v ostatních částech světa.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Hlavními částmi užívanými pro léčivé účinky jsou list a nať, obsahující především vonné silice (citronelal, citral, geraniol, …) s typickou citronovou vůní, dále pak třísloviny, flavonoidy a triterpenové kyseliny.

Využití podle moderní medicíny

Meduňka se používá hlavně kvůli svým sedativním účinkům na centrální nervovou soustavu.

Působí mírně spasmolyticky, antivirově a také antisepticky.

Tradiční, lidové využití

Pomáhala při stresu, neurózách, strachu, úzkosti (anxiolytikum), podrážděnosti, nespavosti nebo bušení srdce, dále pak při nachlazení a chřipce.

Tradičně byla využívána při astmatu, alergiích, kašli, závratích, poruchách menstruace, migrénách, bolestech zubů, močové inkontinenci, pro podporu kojení (laktagogum) a pocení (diaforetikum).

Své místo měla i při potížích s trávením, při nechutenství (stomachika), potížích se žaludkem, zánětu žaludku, onemocněních střev (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, divertikulitida), kolikách (křečích zažívací soustavy), proti plynatosti (karminativum).

Zevně se meduňkové obklady přikládaly na pokožku při léčbě zánětu kůže, pásového oparu i na opar rtů, pohmožděnin, modřin a při revmatických bolestech.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Nejsou popisovány žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace. Opatrnost je vhodná u dětí, a to pro silnější aromatický účinek meduňky.