Lípa, Tilia
Druhy
Mezi druhy využívané pro své léčivé účinky se řadí lípa malolistá neboli lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) a lípa obecná (Tilia vulgaris).
Výskyt
Lípa je původním druhem Evropy, západní části Sibiře a Kavkazu. V České republice se vyskytuje prakticky na celém území.
Využití, indikace
Užívaná část rostliny
Léčivou surovinou jsou lipová květenství spolu s blanitým listenem. Mezi hlavní obsahové látky patří fenolové kyseliny (kávová, chlorogenová, p-kumarová), aminokyseliny, sliz, flavonoidy, saponiny, třísloviny a silice.
Využití podle moderní medicíny
U lípy bylo potvrzeno působení jako spasmolytikum (látka uvolňující křeče hladké svaloviny), cholagogum (látka zvyšující vylučování žluče), stomachikum (pro podporu trávení), diaforetikum (pro podporu pocení), diuretikum (močopudná látka), sedativum (látka zklidňující nervový systém), imunostimulans (pro podporu imunitního systému) a mírné adstringens (látka se svíravými účinky).
Do čajových směsí se přidává jednak pro svůj léčivý účinek, ale také jako korigens vůně a chuti.
Tradiční, lidové využití
Lípa byla lidově užívána při léčbě migrény, hysterie, podrážděnosti, nespavosti, hypertenze, aterosklerózy, revmatismu, při horečkách (antipyretikum), nachlazení, chřipce, kašli, bronchitidě a angíně.
Tradičně se navíc využívala proti bolestem žaludku, při nevolnosti, úplavici, srdečních křečích, epilepsii, poruchách menstruace, proti vypadávání vlasů, při poruchách ledvin, zánětu ledvin, močového měchýře, močových cest, ledvinových kamenech a zevně jako obklad při popáleninách, pohmožděninách, modřinách, odřeninách a jako bělící prostředek zubní skloviny (zubní plak a kámen).
Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)
Při užívání běžných terapeutických dávek nevykazuje lípa žádné nežádoucí účinky.
Při dlouhodobějším užívání může způsobovat nežádoucí účinky u nemocí srdce, u kardiaků je tedy doporučováno užívání po dohodě s lékařem.
Její užívání není vhodné v těhotenství a ani jako čaj pro každodenní konzumaci.
Sdílení
