Hořčice, Sinapis

Druhy

Využívanými druhy jsou hořčice bílá (Sinapis alba), někdy také nazývaná hořčice žlutá a hořčice hnědá (Brassica nigra).

Výskyt

Všechny druhy hořčice mají svůj původ v jižní Evropě – Středomoří.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Koncem července se sbírají semena, která obsahují velké množství olejů, slizu a také selenu, avšak hlavní účinnou látkou je glykozinolát sinalbin (resp. sinigrin).

Využití podle moderní medicíny

Sinalbin, resp. sinigrin způsobují lokální podráždění a překrvení sliznice (derivancia), čehož se využívá pro zvýšení sekrece žaludeční šťávy (stomachika) a zrychlení peristaltiky střev a žaludku (prokinetika).

Tradiční, lidové využití

Naši předkové hořčice dále používali ke zmírnění bolestí hlavy, při závratích, na zmírnění kašle a jako afrodiziakum. Zevně přikládali obklady při horečkách a revmatických bolestech. Dále je aplikovali na pokožku hlavy pro stimulaci růstu vlasů (padání vlasů).

Kromě léčivých účinků se hořčice pro svoji výraznou vůni a chuť využívají při nakládání zeleniny, konzervaci ryb, do směsí koření na grilování (korigencia).

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

V běžných terapeutických dávkách nemají hořčice žádné nežádoucí účinky.

Podávání hořčice není vhodné při zánětlivém překrvení sliznice trávicího traktu a žaludečních vředech, mohlo by docházet ke zhoršování obtíží.

Čeleď brukvovitých obsahuje látky zvané strumigeny, které snižují vstřebávání jódu z potravy.