Kmín, Carum carvi

Druhy

Oficiální medicína uznává jako léčivý druh pouze kmín kořenný (Carum carvi). Léčivé účinky, kterých využívá jen lidová medicína, má i kmín římský, neboli Šabrej (Cuminum cyminum).

Výskyt

Kmín kořenný se pěstuje v mírném a subtropickém pásu severní polokoule. Kmín římský je typický především pro Indii, pochází ale z oblasti Středozemního moře a dnes se pěstuje v Číně, Egyptě, Maroku, Turecku, USA, Chile i v Rusku.

Využití, indikace

Běžně se používá v kuchyni jako koření.

Užívaná část rostliny

Sbíranou částí jsou plody kmínu – dvounažky, které obsahují silice (karvon, limonen) s výraznou a typickou vůní, flavonoidy a mastné oleje. Plody kmínu římského obsahují také silice (především cuminaldehyd a p-cymol), které mají pronikavě aromatickou vůni.

Využití podle moderní medicíny

Kmín kořenný se využívá především při problémech s trávicím traktem – bolestivé průjmy, nechutenství, plynatost (stomachika, karminativa), nadýmání, křeče břicha a při žaludečních (zánět, vřed), střevních (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, divertikulitida, dráždivý tračník, zánět slepého střeva) a žlučníkových obtížích (zánět, kameny).

Má mírné močopudné účinky (diuretikum), dále pak dezinfekční, antibakteriální, antimykotické, anthelmintické, antiprotozoické a protizánětlivé vlastnosti.

Tradiční, lidové využití

Tradičně se kmín kořenný používal při nachlazení, zánětu průdušek, kašli, horečkách díky potopudnému účinku (diaforetikum), při revmatismu a na podporu vylučování mateřského mléka (laktagogum).

Kmín římský má podobné účinky. Stimuluje trávicí trakt (prokinetika), čistí krev (detoxikační látka).

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Při běžném užívání terapeutických dávek se nevyskytují žádné vedlejší účinky ani kontraindikace.

Dlouhodobé užívání vysokých dávek může poškozovat játra, ledviny.