Muňa muňa

Druhy

Rostlinou využívanou pro své léčivé účinky je muňa muňa (Minthostachys setosa).

Výskyt

Rozšířena je v oblasti Jižní Ameriky, především v horské oblasti Peru a Kolumbie.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Předmětem sběru je celá nadzemní část rostliny obsahující hlavně silice (menthon, thymol, karvon), díky kterým má charakteristickou mentolovou vůni.

Využití podle moderní medicíny

Moderní medicínou není v dnešní době využívána.

Tradiční, lidové využití

Lidově byla velmi významná jako přírodní antibakteriální látka.
Působila antibakteriálně, antisepticky, analgeticky (tlumila bolest), antitusicky (tlumila kašel), protizánětlivě a spasmolyticky (uvolňovala křeče hladké svaloviny).

Pomáhala při infekcích dýchacích cest (rýma, zánět hrtanu, nosohltanu, vedlejších dutin nosních, průdušek, plic), močových cest (zánět močových cest, močového měchýře, ledvin, dále při astmatu, horečce (antipyretikum), nachlazení a chřipce (antivirotikum).

Příznivě působila i na trávicí trakt, zejména při zácpě (laxativum), nechutenství, nadýmání (karminativum), bolestech břicha a zánětu žaludku, Crohnově chorobě, divertikulitidě, ulcerózní kolitidě, dráždivém tračníku a také jako anthelmintikum při výskytu tasemnice.

Zevně se používala při bolestech kloubů, které měly revmatický původ (antirevmatikum), svrabu a na plísně kůže, nohou a nehtů (antimykotikum). Čerstvé listy se přikládaly na rány pro zástavu krvácení (hemostatikum).

Tradičně se používala jako repelent proti hmyzu.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Neužívejte v těhotenství, při kojení, a pokud trpíte cukrovkou! Nepodávejte dětem do 3 let!