Ibišek, Hibiscus

Druhy

Ibišek se běžně pěstuje jako pokojová a venkovní rostlina, ale pro své léčivé účinky se využívá jen jeden druh, a to ibišek súdánský (Hibiscus sabdariffa).

Výskyt

Ibišek původně pochází z oblasti Indie, Číny a severní Afriky. V dnešní době se však pěstuje v mnoha odrůdách téměř po celém světě.

Využití, indikace

Běžně je také využíván k výrobě teplých i studených nápojů, má nakyslou chuť a často je díky své červené barvě přidáván do ovocných čajů.

Užívaná část rostliny

Léčivou surovinou jsou květy, konkrétně tedy květní kalichy s obsahem glykosidu hibiscinu, kyseliny hibiskové, tříslovin, barviv.

Využití podle moderní medicíny

V současnosti moderní medicína ibišek nevyužívá.

Tradiční, lidové využití

Působil močopudně (diuretikum) a měl antibakteriální, i antikancerogenní účinky. Používal se při zánětech ledvin, močových cest, močového měchýře, či močových kamenech.

Dříve se využíval k ochraně trávicího traktu, kde působí protizánětlivě (antiflogistikum), antisepticky a mírně projímavě (laxativum).

Byl mu přisuzován příznivý účinek na nemoci jater (zánět jater, hepatitida, ztučnění, steatóza jater, jaterní selhání, cirhóza jater, rakovina jater), žlučníku (žlučové, žlučníkové kameny, zánět žlučníku, žlučových cest).

Zvyšoval hladinu inzulínu, a proto byl vhodný při léčbě cukrovky (hypoglykemikum).

Dále ke snížení krevního tlaku při hypertenzi (antihypertenzivum), ke snížení cholesterolu (hypolipidemikum), při ateroskleróze, infarktu myokardu, mozkové mrtvici, horečce (antipyretikum) a proti parazitům (anthelmintikum, antiprotozoikum).

Pomáhal u hemoroidů, bolestivé menstruaci, krvácení z nosu, krvácení dásní. A byly mu přisuzovány antioxidační vlastnosti.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Užívání ibišku nemá žádné potvrzené nežádoucí účinky, jeho podání je v přiměřeném množství vhodné i u dětí, těhotných a kojících žen.