Broskvoň, Persica

Druhy

Mezi druhy využívané pro své léčivé účinky patří broskvoň obecná (Persica vulgaris) a broskvoň Davidova (Persica davidiana).

Výskyt

Broskvoň původem pochází z oblasti jihozápadní Číny, dnes se však nejčastěji pěstuje v jižní Evropě, Americe, Indii nebo Íránu. Broskvoň Davidova se nachází především v Mongolsku.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Z broskvoně jsou nejvíce využívána její semena s obsahem oleje (32 – 45%), glykosidu amygdalinu, proteinu amandinu, enzymů (emulsin, laktáza) aj. Též je možné z rostliny použít i listy.

Využití podle moderní medicíny

V dnešní době není broskvoň moderní medicínou využívána. Své využití však našel olej, získávaný z jejích semen, v kosmetice. Obsahuje totiž širokou paletu vitamínů a minerálů a je vhodný na citlivou pleť a k promaštění pleti suché. Regeneruje pokožku a zvyšuje její pružnost. Jeho použití je vhodné i na vlasy nebo nehty, vyživuje je a snižuje jejich lomivost.

Její plody, broskve, patří k velmi oblíbenému ovoci, případně jsou využívány pro výrobu pálenky.

Tradiční, lidové využití

Semena se tradičně používala při zácpě (laxativum), poruchách menstruace, bolestech břicha či při bolestech poporodních (analgetikum). Díky obsahu amygdalinu měla protirakovinné vlastnosti. Zevně se obklady ze semen přikládaly na různá drobná poranění kůže a na abscesy.

Listy pomáhaly při revmatismu (antirevmatikum), bolestech hlavy a při zánětu žaludku. Působily močopudně (diuretikum) a anthelminticky (proti parazitům, např. ve střevech). Zevně se přikládaly na ekzémy nebo kožní vředy.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Neužívejte v těhotenství!