Proskurník, Althaea

Druhy

Za léčivou rostlinu je považován pouze druh proskurník lékařský (Althaea officinalis).

Výskyt

Proskurníky se vyskytují především v okolí Středozemního a Černého moře, ale také v České republice.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Používanou částí jsou kořeny a listy. Jejich hlavní obsahovou látkou jsou slizy. Kořeny se vykopávají v období od října do listopadu. Listy je vhodné sbírat odspodu rostliny (tzn. od těch nejstarších) od června do srpna vždy tak, aby minimálně polovina listů na rostlině zůstala.

Využití podle moderní medicíny

Proskurník se využívá při suchém, dráždivém kašli, vytváří totiž na sliznici ochrannou vrstvu hlenu a napomáhá tak u poruch polykání s vykašláváním (expektorancia). Dále se doporučuje při zánětech horních cest dýchacích (rýma, zánět hrtanu, mandlí, nosohltanu, bronchitida, zánět vedlejších dutin nosních), při podráždění sliznice dutiny ústní a hltanu.

Tradiční, lidové využití

Pozitivní vliv měl také na trávicí trakt – pomáhal při zánětech žaludku, žaludečních vředech, při popálení nebo poleptání sliznice úst. Měl mírný projímavý účinek (laxativum). Používal se při zánětech ledvin, glomerulonefritidě, močových cest, močového měchýře, poruchách ledvin.

Zevně se aplikoval na bércové vředy, popáleniny a na bolestivé a hnisavé (špatné se hojící) rány.

V minulosti měl proskurník ještě širší uplatnění, a to například při kolikách, úplavici, průjmech, bolestivém močení.

Zevně se navíc užíval jako kloktadlo při chrapotu a zánětech dutiny ústní, ve formě obkladů na otoky a pro lepší hojení drobných oděrek na rukou.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

U proskurníku nejsou známy žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace.