Pampeliška, Smetánka, Taraxacum
Druhy
Léčivým druhem je velmi známá pampeliška lékařská, dříve nazývaná jako smetánka lékařská (Taraxacum officinale).
Výskyt
Pampeliška se hojně vyskytuje v celém mírném pásu severní polokoule.
Využití, indikace
Užívaná část rostliny
Hlavním předmětem sběru jsou kořeny. Vykopáváme je buď v jarních měsících, nebo na podzim (říjen-listopad). Od března do května je možné ale sbírat také rostlinu celou, tj. kořeny s listy a květními pupeny. Pro výrobu pampeliškového vína a medu se používají květní úbory, které sbíráme od dubna do října.
Kořeny obsahují především inulin, latex (bílé „mléko“ vytékající z kořenů), hořčiny (taraxcin, taraxacerin), sliz, třísloviny, vitamin B2 a C. Listy podobně jako kořeny obsahují hořčiny a dále pak saponiny, fytosteroly, pryskyřice, kaučuk a další látky. Pro květy jsou typické flavonoidy, organické kyseliny a stopy silic.
Využití podle moderní medicíny
Hořčiny obsažené v kořenech podporují vylučování žaludeční šťávy a trávicích enzymů, čímž celkově zlepšují trávení (stomachikum) a chuť k jídlu při nechutenství. Pampeliška zvyšuje tvorbu a vylučování žluče (cholagogum), používá se při žlučníkových kamenech, žloutence, jaterní cirhóze, zánětu jater, zánětu žaludku a při zácpě. Hořčiny zlepšují i činnost srdce.
Tradiční, lidové využití
Tradičně byla pampeliška využívána při chorobách všech orgánů trávicího traktu (jater, žlučníku, žaludku, slinivky břišní a střev). Používala se proti pihám a žlutým skvrnám na kůži, při chronické únavě, otocích a poruchách menstruace. Podporovala látkovou výměnu v organismu (detoxikační látky), čehož se využívalo při léčbě dny a revmatismu.
Díky mírnému močopudnému (diuretickému) účinku byla pampeliška vhodná při zánětech ledvin, močového měchýře a močových cest a při močových kamenech. Snižovala hladinu cukru v krvi při diabetu mellitu (hypoglykemikum).
Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)
V běžných terapeutických dávkách nemá pampeliška žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace. Lze ji užívat i dlouhodobě.
Sdílení
