Aloe

Druhy

Do rodu aloe spadá asi 350 druhů rostlin. K léčebným účelům se však převážně využívá aloe kapská (Aloe ferox) spolu s aloe pravou (Aloe vera) a aloe stromovitou (Aloe arborescens).

Výskyt

Svůj původ má aloe v jižní Africe, dnes se již však pěstuje i v jiných, převážně sušších oblastech.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Aloe je charakteristická svými listy, které typově připomínají sukulent, tzn. jsou masivní, dužnaté a dokážou zadržovat velké množství vody, díky které jsou schopny přežít i několik měsíců sucha. Medicínské využití má velmi hořká zaschlá šťáva, vytékající z těchto listů, obsahující léčivé látky antrachinony (aloiny) a pryskyřice, které však mají projímavý účinek. Proto se v kosmetice využívá sliz získaný ze středu listu (aloe-gel), který právě antrachinony neobsahuje.

Využití podle moderní medicíny

U aloe byl prokázán široký biologický účinek. Nejčastěji se využívá se formě pilulek jako projímadlo. Dráždí totiž sliznici tlustého střeva a tím vyvolává projímavý účinek. Uplatňuje se při léčbě chronické zácpy. Velkou výhodou je, že na ni nevzniká návyk. Avšak není vhodná při léčbě zácpy akutní, protože v tomto případě je třeba podávat vyšší dávky, které mohou vyvolávat více nežádoucích účinků.
Užívání malých dávek ve formě lihového výtažku působí pozitivně na trávení (stomachika), zvyšuje vylučování žluči a také díky obsaženým hořčinám zvyšuje chuť k jídlu.
Sirup z aloe v kombinaci se železem se dá využít k léčbě některých typů anémií, protože stimuluje krvetvorbu.
Dále působí protizánětlivě (antiflogisticky), zrychluje hojení ran, blahodárně působí na stav pokožky včetně pokožky vlasů a také se používá při léčbě kožních onemocnění (ekzémy, popáleniny, lupénka, bércový vřed, též jako epitelizancia a granulancia).

Tradiční, lidové využití

V oficiální medicíně se samotná šťáva teprve začíná využívat, ale v zemích s původním výskytem aloe se díky svému antibakteriálnímu, detoxikačnímu účinku tradičně používá pro léčbu nejrůznějších kožních problémů, případně otevřených ran přikládáním plátků z čerstvých listů na postižené místo.

Lidově se užívala při léčbě cholery, žloutenky, nebo proti vnitřním parazitům. Díky své hořké chuti se natírala dětem na nehty, aby si je nekousaly.
Její účinky bývají také pozitivně přijímány v boji proti rakovině, kdy zlepšují trávicí funkce pacienta při chemoterapii a léčbě cytostatiky.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Užívání aloe způsobuje vysoké prokrvení v oblasti břicha a pánve, a proto se nedoporučuje ji užívat v období těhotenství (abortiva), při menstruaci, gynekologických obtížích (např. vaginální výtok) či při hemoroidech. Dále není vhodné aloe užívat ani v období kojení, protože se skrze mateřské mléko může dostávat do organismu kojence a způsobit mu drastické průjmy a křeče.

Při dlouhodobém užívání aloe může docházet k bolestem břicha, průjmům, nevolnosti a zpomalení až zastavení střevní motility (pohybu střev) a kvůli zvýšené stimulaci děložního svalstva může způsobit i potrat.