Oman, Inula

Druhy

Pro své léčivé účinky je využíván oman pravý (Inula helenium).

Výskyt

Oman je rozšířen po celém území Evropy a dále i v Asii až po Indii a Sibiř.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Léčivou surovinou jsou zde oddenky a kořeny z více jak dvouletých rostlin. Vykopáváme je od října do listopadu. Mezi hlavní obsahové látky, které nalezneme v rostlině, patří silice, inulin a slizy.

Využití podle moderní medicíny

Díky obsahu silic je oman vhodný pro léčbu respiračních chorob. Usnadňuje vykašlávání (expektorans), působí také antibakteriálně a tlumí kašel. Dále působí potopudně (diaforetikum), močopudně (diuretikum) a dokáže uvolňovat křeče hladké svaloviny (spasmolytikum).

Využívá se pro podporu tvorby žaludeční šťávy (stomachikum) a peristaltiky (prokinetikum), pro lepší trávení, při dyspepsiích, kolikách, meteorismu (karminativum – proti nadýmání) a podporuje také vylučování žluče (cholagogum).

Tradiční, lidové využití

V lidovém léčitelství měl ještě širší využití. Užíval se při bolestech břicha, průjmech (antidiaroikum), pro podporu chuti k jídlu při nechutenství a při zánětech žaludku.

Dále byl podáván při bušení srdce, při zánětech močových cest, močového měchýře, močových kamenech, pro snížení obtíží v klimakteriu, případně také při hrozícím potratu, předčasném porodu, proti parazitům (anthelmintikum, antiprotozoikum).

Další využití našel při bolestech hlavy, při léčbě cukrovky (hypoglykemikum), pro zástavu vnitřního krvácení (hemostatikum) a v neposlední řadě také jako korigens vůně.

Zevně se ve formě obkladů přikládal na ekzémy, kopřivky, lišeje a pro lepší hojení ran.

Jako kloktadlo byl vhodný pro léčbu chrapotu a zánětů v dutině ústní (zánět dásní, parodontóza).

Inhalace par pomáhala při zánětech nosohltanu, hrtanu, průdušek, vedlejších dutin nosních, rýmě, nachlazení, chřipce.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Užívání běžných dávek omanu nemá žádné nežádoucí účinky. U citlivých osob může vyvolávat alergickou reakci.

Neužívejte v těhotenství a době kojení!