Violka, Fialka, Viola

Druhy

Mezi druhy vykazující léčivé účinky se řadí violka vonná (Viola odorata), violka rolní (Viola arvensis) a violka trojbarevná (Viola tricolor). Violka vonná je velice známá, příjemně vonící rostlina, která je spíše lidově nazývána jako fialka.

Výskyt

Violka se vyskytuje téměř na celém území Evropy (kromě Skandinávie), v severní Africe, Asii, Severní Americe i na Novém Zélandu.

Využití, indikace

Dodnes je oblíbenou součástí parfémů, mýdel apod.

Užívaná část rostliny

V období od března do dubna se u violky vonné sbírá kvetoucí nať. Je možné sbírat případně také květ, list nebo oddenek s kořeny. Ten vykopáváme až na podzim (přibližně v září nebo říjnu).

Léčivou surovinou violky trojbarevné a violky rolní je také kvetoucí nať, která se však sklízí později než u předchozího druhu, a to od května do srpna. Další možností sběru jsou květy.

Hlavními účinnými látkami obou druhů jsou saponiny, flavonoidy (rutin), alkaloid violin, sliz a silice.

Využití podle moderní medicíny

Oficiální medicína připoští účinky pouze u violky trojbarevné a violky rolní, které díky vysokému obsahu rutinu (podobně jako pohanka) zvyšují pružnost stěn cév, zlepšují krevní oběh, brání lomivosti kapilár (venofarmakum).

Zevně léčí ekzémy a pokožku poškozenou RTG zářením.

Tradiční, lidové využití

Violka trojbarevná i violka rolní snižovaly zvýšenou srážlivost krve a riziko výskytu infarktu myokardu, trombózy, plicní embolie a mozkové mrtvice.

Rutinu je přisuzována podpora vstřebávání vitaminu C a využití vápníku v kostech, patrně zpomaluje odbourávání adrenalinu a jódu, snižuje účinek histaminu.
Díky tomu byla violka vhodná při alergických a toxických nemocech drobných cév (vlásečnic). Zajišťovala lepší vylučování odpadních látek močí, a tím pomáhala zejména při dně a revmatismu (antirevmatikum). Díky obsahu saponinů usnadňovala vykašlávání (expektorans) při kašli.

V lidovém léčitelství byla violka trojbarevná, stejně jako violka rolní, používaná při zácpě (díky svým mírně projímavým účinkům), při onemocnění vylučovací soustavy díky svým močopudným účinkům (zánět močového měchýře a močových cest, otoky, bolestivá menstruace, močové kameny), pro čištění krve (detoxikační látka) a pro svůj potopudný účinek (diaforetikum). Pomáhala i při černém kašli, astmatu a také při horečnatých onemocněních a nachlazení.

Měla bohaté využití při kožních problémech. Léčila akné, kopřivka, záněty kůže, opary a pomáhala při padání vlasů.

Violka vonná byla využívána jako mírné projímadlo (laxativum) a močopudná látka (diuretikum). Byla vhodná při bolestech hlavy, nespavosti, revmatismu, dně, kašli (antitusikum a expektorans), astmatu, rýmě a bronchitidě.

Zevně se používala při zánětech kůže, zánětu mandlí, na špatně se hojící rány, kožní vředy, otoky nohou, hemoroidy, při rakovině kůže a proti lupům.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

V běžných terapeutických dávkách nemá violka trojbarevná žádné nežádoucí účinky. Ve vyšších dávkách se může vyskytnout nevolnost, zvracení, nebo průjem. Neužívejte při trombóze, v těhotenství a době kojení.

Violka vonná nemá žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace.
Předávkování se projevuje stejně jako u violky trojbarevné. Je vhodná i v těhotenství. Neužívejte ji ale dlouhodobě!