Chininovník, Cinchona

Druhy

Druhů chininovníku využívaných pro své léčivé účinky je celá řada, např. chininovník lékařský (Cinchona officinalis), chininovník červený (Cinchona succirubra) nebo chininovník pýřitý (Cinchona pubescens).

Výskyt

Původně pochází z horské oblasti And v Jižní Americe (Ekvádor, Peru).

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Předmětem sběru je kůra obsahující významné účinné látky – alkaloidy (chinin, chinidin, cinchonin) a dále pak například i třísloviny, hořčiny, organické kyseliny či taniny.

Využití podle moderní medicíny

Moderní medicínou není v dnešní době využíván.

Tradiční, lidové využití

Již od nepaměti se kůra chininovníku používala při léčbě malárie nebo žluté zimnice, působila totiž antipyreticky (účinně snižovala horečku).

Dále měla vlastnosti antiseptické, antibakteriální a mírně anestetické.
Vhodná byla při průjmech (antidiaroikum), úplavici, nechutenství, nadýmání, dyspepsii, nachlazení, chřipce, bolesti v krku, infekcích v nosní a ústní dutině (rýma, zánět hrtanu, nosohltanu), případně také na kocovinu nebo při vypadávání vlasů.

Rovněž byla doporučována při léčbě onemocnění jater (poruchy funkce, zánět, ztučnění, cirhóza jater), sleziny (zvětšená slezina) nebo žlučníku (zánět žlučníku) a příznivě působila při chudokrevnosti a jako kardiotonikum při arytmiích, bušení srdce či pro posílení srdečního svalu.

Zevně se používala na kožní vředy, abscesy, modřiny nebo křeče svalů.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Neužívejte v těhotenství a při kojení! Neužívejte dlouhodobě!

Chinin je protoplazmatický jed, proto pozor na předávkování!
Užívání by mělo být pouze po dohodě s lékaře.

Otrava chininem se projevuje hučením v uších, zvracením, vyrážkou, bolestmi hlavy až halucinacemi a dočasnou hluchotou nebo slepotou. Smrt nastává ohrnutím srdce a dýchacích svalů.