Šácholan, Magnolia

Druhy

Léčivých účinků je využíváno u šácholanu olysalého (Magnolia denudata), šácholanu lékařského (Magnolia officinalis) a šácholanu liliokvětého (Magnolia lilioflora).

Výskyt

Roste v oblasti Číny, Korey a Japonska, spíše v nižších nadmořských výškách. V Americe nebo evropských zemích ho nejčastěji najdeme v parcích jako okrasnou rostlinu, a to především kvůli jeho velikým překrásným květům.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Ze šácholanu se sbírají květy a květní poupata. Obsahují především alkaloidy (magnolin, magnolamin), dále pak lignany, silice aj.

U šácholanu lékářského lze kromě květů použít i kořen.

Využití podle moderní medicíny

Moderní medicína u šácholanu prokázala jeho protizánětlivé a antiastmatické (astma) účinky, ale v současnosti se nevyužívá.

Tradiční, lidové využití

Tradiční čínská medicína přisuzuje šácholanu kromě výše zmíněných protizánětlivých účinků i účinky antimikrobiální. Díky tomu se používal při léčbě alergické rýmy, nachlazení a ucpaného nosu (rýma), jelikož dobře rozpouští hleny. Vhodný byl i při chronické rýmě nebo při bolestech hlavy. Látky typu lignanů zase příznivě působily při úzkosti (anxiolytikum), nervozitě nebo poruchách paměti.

Kůra kořenů uvolňovala křeče hladkých svalů, např. v trávicím traktu (spasmolytikum) a měla i vlastnosti antibiotické. Využití našla jak při problémech s dýchacím (léčba astmatických záchvatů, vlhkého kašle jako expektorans, dušnosti), tak trávicím traktem (při nechutenství, zvracení, průjmu či nadýmání).

Květy se ve formě nálevu používaly k otírání obličeje při zánětlivých onemocněních či zarudnutí pokožky. Dnes jsou často součástí nejrůznějších kosmetických přípravků, například pro čištění pleti.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Neužívejte v těhotenství!