Dřišťál, Berberis

Druhy

Dřišťálů najdeme celkem kolem 500 druhů, z toho pět jich roste v Evropě. Pro léčivé účinky je využíván dřišťál obecný (Berberis vulgaris). Další druhy jsou zkoumány zejména pro obsah velmi jedovatých látek.

Výskyt

Dřišťály se vyskytují hlavně v mírných a subtropických pásech celého světa.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Brzy na jaře nebo pak na podzim (v říjnu) sbíráme kůru z kořenů i kmenů. Dají se sbírat i listy (duben až květen) a zralé plody (v říjnu). Mohou se jíst čerstvé, sušené i zavařené a jsou velmi bohaté na vitamin C.
Všechny části rostliny (kromě zralých plodů) obsahují jedovaté alkaloidy (především berberin).

Využití podle moderní medicíny

Dřišťál je využíván při poruchách trávení, nedostatečné tvorbě trávicích enzymů, meteorismu a špatném vstřebávání živin ze střeva, a to díky tomu, že alkaloidy svou hořkou chutí zvyšují sekreci žaludečních šťáv (karminativa) a žluči (cholagoga) a zrychlují motilitu žaludku a střev (prokinetika). Je vhodný i při onemocnění žlučníku, jako povzbuzující prostředek ke zlepšení chuti k jídlu u nechutenství a také jako diuretikum (močopudná látka). Šťáva z plodů má projímavé účinky.

Tradiční, lidové využití

Dříve se dříve užíval při žloutence a žlučových kamenech, na snížení vysokého krevního tlaku (antihypertenzivum) a při srdečních chorobách. U žen se používal při menstruačních bolestech a na snížení děložního krvácení. Dále příznivě působil protizánětlivě a proti mikrobům a pomáhal i při horečkách (antipyretikum). Dříve byl užíván proti parazitům (anthelmintikum, antiprotozoikum).
Zevně byl vhodný při zánětech ústní dutiny a dásní.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Pozor! Celá rostlina je jedovatá! V případě užívání je třeba důsledně dodržovat doporučené dávkování.

Otrava se projevuje nevolností až zvracením, poruchy ledvin, nebo útlumem dýchání.
Dřišťál není vhodný pro děti, těhotné a kojící ženy.