Šatavari, Asparagus

Druhy

Druhem využívaným pro své léčivé účinky je chřest hroznovitý (Asparagus racemosus), často známý také pod názvem ze sanskrtu, tj. šatavari, což v překladu znamená "ta, která má sto manželů". V ajurvédské medicíně bývá považována za královnu bylin.

Výskyt

Svým původem pochází z Indie, ale v dnešní době je rozšířen i v dalších asijských zemích a například i v Austrálii či Severní Americe.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Předmětem sběru je kořen obsahující především fytoestrogeny, saponiny, alkaloidy, třísloviny nebo sliz.

Využití podle moderní medicíny

Moderní medicínou není v dnešní době využívána.

Tradiční, lidové využití

Ajurvédská medicína si cenila šatavari hlavně díky obsahu fytoestrogenů, které příznivě působily na různé ženské potíže a vlastně celý reprodukční systém. Působila při poruchách menstruace, upravovala její cyklus a zmírňovala premenstruační syndrom (křeče, podrážděnost, zadržování tekutin, např. nohou), případně také menopauzu (výkyvy nálad, návaly horka). Ustalovala rovněž hormonální rovnováhu, regulovala ovulaci a podporovala produkci estrogenů a ženskou plodnost. Zároveň se používala při vaginálních výtocích.

Příznivě působila také u těhotných a kojících žen, kde zmírňovala ranní nevolnost, podporovala tvorbu mateřského mléka (laktagogum) a účinkovala proti poporodním depresím.

Dle dostupných informací z lidového použití se nabízí použití i u těchto obtíží:
Přerušení těhotenství, potrat, děložní polypy, endometrióza, myomy dělohy, myomatóza, zánět pochvy, zánět dělohy, zánět vaječníku, vejcovodu, cysta vaječníků, rakovina dělohy a děložního čípku, rakovina prsu, rakovina vaječníků.

Kromě toho měla blahodárné účinky i u mužů, podporovala jejich plodnost, zvyšovala množství a kvalitu spermatu a pomáhala při impotenci. Známá byla také jako afrodiziakum.

Dále pak byla významná pro své imunostimulační (oslabená imunita), antioxidační a tonizační účinky, díky kterým posilovala kompletně celý organismus, jak po fyzické, tak po psychické stránce.

Také pomáhala při léčbě onemocnění trávicího traktu, zejména při překyselení organizmu, pálení žáhy, průjmu (antidiaroikum), žaludečních vředech, Crohnově chorobě, divertikulitidě, ulcerózní kolitidě, dráždivém tračníku. Díky protizánětlivému působení se používala při zánětu močového měchýře, močových cest, či ledvin.

Své uplatnění našla i při zevním použití. Aplikovala se na ztuhlé šíjové svaly, bolavé klouby nebo při křečích svalů.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Nejsou popisovány žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace.