Vlaštovičník, Chelidonium

Druhy

Jediným zástupcem tohoto rodu je žlutě kvetoucí a v Čechách hojně rozšířený vlaštovičník větší (Chelidonium majus).

Výskyt

Vlaštovičník se vyskytuje v celé Evropě a Asii.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

V době kvetení, tj. nejčastěji v květnu, se sbírá mladá nať. Častěji se užívá čerstvá než sušená. Při sběru pozor na vytékající oranžové mléko, které velmi dráždí pokožku a způsobuje puchýře a při kontaktu s okem může způsobit zákaly oka (šedý, zelený) až oslepnutí.
V březnu až dubnu, příp. po skončení vegetačního období (tj. v září až v říjnu) se v menší míře sbírá i kořen.
Rostlina obsahuje alkaloidy (berberin, chelidonin, koptisin, stylopin), deriváty kyseliny kávové, organické kyseliny (nikotinová, jablečná, jantarová, citronová).

Využití podle moderní medicíny

Z pohledu moderní medicíny je vlaštovičník řazen mezi jedovaté byliny, přesto probíhá výzkum jeho možných léčivých účinků.

Vzhledem k jedovatosti je třeba uvést, že užití autority moderní medicíny důrazně nedoporučují.

Tradiční, lidové využití

Nať v kombinaci s listem máty se používala při léčbě chorob jater (žloutenka, zánět jater, hepatitida, porucha jater, ztučnění, steatóza jater, jaterní selhání, cirhóza jater, rakovina jater) a žlučníku (zánět). Zvyšoval tvorbu žluči (cholagogum), na hladkou svalovinu trávicího traktu působil spasmolyticky (snížení svalové napětí) a používal se při žaludečních vředech.

Na cévy měl vazodilatační a hypotonický účinek (snížení vysokého krevního tlaku, antihypertenzivum), v dýchacím traktu působil bronchodilatačně, čehož se využívalo zejména při astmatu a také při dráždivém kašli.

Dále měl močopudný (diuretický) a uterotonický účinek, používal se při bolestivé menstruaci, snižoval horečku (antipyretikum).

Alkaloid chelidonin měl podobný účinek na nervovou soustavu jako morfin – sedativní a analgetický. Alkaloidy vlaštovičníku působily také antimikrobiálně a antimykoticky (proti plísním).

Zevně se využíval na chronické ekzémy, rakovinu kůže a lupénku.

Čerstvá šťáva z vlaštovičníku pomáhala při kuřích okách, bradavicích, lišejích, kožních vředech, vyrážkách a revmatických otocích kloubů.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Vlaštovičník je považován za jedovatý, a proto není vhodný pro samoléčbu. Dráždivě působit může čerstvá nať a šťáva (latex). Projevuje se záněty kůže a spojivek. Vnitřně může vyvolat podráždění trávicí trubice, nevolnost nebo průjmy až krev ve stolici.

Vlaštovičník je nejvíce jedovatý jako čerstvý, při sušení postupně svou aktivitu ztrácí.