459 popsaných nemocí, 517 článků bylin, 180 článků potravin, 136 skupin léčiv, 26 vitaminů a minerálních látek

Vlaštovičník, Chelidonium

Druhy

Jediným zástupcem tohoto rodu je žlutě kvetoucí a v Čechách hojně rozšířený vlaštovičník větší (Chelidonium majus).

Výskyt

Vlaštovičník se vyskytuje v celé Evropě a Asii.

Vlaštovičník, Chelidonium

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

V době kvetení, tj. nejčastěji v květnu, se sbírá mladá nať. Častěji se užívá čerstvá než sušená. Při sběru pozor na vytékající oranžové mléko, které velmi dráždí pokožku a způsobuje puchýře a při kontaktu s okem může způsobit zákaly oka (šedý, zelený) až oslepnutí.
V březnu až dubnu, příp. po skončení vegetačního období (tj. v září až v říjnu) se v menší míře sbírá i kořen.
Rostlina obsahuje alkaloidy (berberin, chelidonin, koptisin, stylopin), deriváty kyseliny kávové, organické kyseliny (nikotinová, jablečná, jantarová, citronová).

Využití podle moderní medicíny

Z pohledu moderní medicíny je vlaštovičník řazen mezi jedovaté byliny, přesto probíhá výzkum jeho možných léčivých účinků.

Vzhledem k jedovatosti je třeba uvést, že užití autority moderní medicíny důrazně nedoporučují.

Tradiční, lidové využití

Nať v kombinaci s listem máty se používala při léčbě chorob jater (žloutenka, zánět jater, hepatitida, porucha jater, ztučnění, steatóza jater, jaterní selhání, cirhóza jater, rakovina jater) a žlučníku (zánět). Zvyšoval tvorbu žluči (cholagogum), na hladkou svalovinu trávicího traktu působil spasmolyticky (snížení svalové napětí) a používal se při žaludečních vředech.

Na cévy měl vazodilatační a hypotonický účinek (snížení vysokého krevního tlaku, antihypertenzivum), v dýchacím traktu působil bronchodilatačně, čehož se využívalo zejména při astmatu a také při dráždivém kašli.

Dále měl močopudný (diuretický) a uterotonický účinek, používal se při bolestivé menstruaci, snižoval horečku (antipyretikum).

Alkaloid chelidonin měl podobný účinek na nervovou soustavu jako morfin – sedativní a analgetický. Alkaloidy vlaštovičníku působily také antimikrobiálně a antimykoticky (proti plísním).

Zevně se využíval na chronické ekzémy, rakovinu kůže a lupénku.

Čerstvá šťáva z vlaštovičníku pomáhala při kuřích okách, bradavicích, lišejích, kožních vředech, vyrážkách a revmatických otocích kloubů.

 

 

Jalovec, Juniperus
Stefanie, Stephania
„Není na světě bylina, aby na něco nebyla.“
Přeslička, Equisetum
Akantopanax, Acanthopanax

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Vlaštovičník je považován za jedovatý, a proto není vhodný pro samoléčbu. Dráždivě působit může čerstvá nať a šťáva (latex). Projevuje se záněty kůže a spojivek. Vnitřně může vyvolat podráždění trávicí trubice, nevolnost nebo průjmykrev ve stolici.

Vlaštovičník je nejvíce jedovatý jako čerstvý, při sušení postupně svou aktivitu ztrácí.

Vlaštovičník, Chelidonium

Sdílení

Nové koření, Pimenta
Vlaštovičník, Chelidonium
„Na každou nemoc vyrostla bylina.“
Vilín, Hamamelis
Rezavec, Inonotus, Čaga