Křen, Armoracia

Druhy

Farmaceuticky a lékařsky významným druhem je křen selský (Armoracia rusticana).

Výskyt

Křen pochází z jižní Evropy, dnes je ale rozšířen po celé Evropě, vč. České republiky, a Asii.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Farmaceutickou surovinou je kořen, který vykopáváme na podzim (od září do října). Kořen křenu má využití i jako potravina. Hlavními účinnými látkami jsou glukosinoláty (sinigrin, glukonasturtin), vit. C, flavonoidy, proteiny a cukry.

Využití podle moderní medicíny

Křen má antimikrobní, antiseptický, žlučopudný (cholagogum) a močopudný (diuretikum) účinek, pomáhá udržovat střevní mikroflóru (probiotika a prebiotika).

Tradiční, lidové využití

Byl užíván při zánětech močových cest, močového měchýře, revmatismu a dně. Při infekčních a virových chorobách cest dýchacích (rýma, zánět nosohltan, vedlejších dutin nosních, bronchitida, kašel).

Dříve byl využíván při žaludečních křečích (spasmolytika), pro posílení žaludku a pro celkové zlepšení látkové výměny, při nechutenství. Pomáhal na zánět, poruchy jater, záněty, poruchy ledvin, poruchách menstruace, chrapotu, nachlazení, zápalu plic, kurdějích a jarní únavě.

Lidově se užíval proti pihám, jaterním skvrnám, pro lepší hojení ran a také na kůži působil derivačním účinkem (zvyšuje prokrvení).

Celkově povzbuzuje organismus (tonikum), působí protinádorově, takže může být prevencí nejen proti rakovině.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Při podávání běžných terapeutických dávek nemá křen žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace.

Jeho užívání však není doporučováno při žaludečních vředech a u dětí do 4 let.