Pukléřka, Cetraria

Druhy

Významným druhem díky jeho léčivým účinkům je lišejník pukléřka islandská (Cetraria islandica), někdy nazývaná také jako lišejník islandský.

Výskyt

Pukléřkase vyskytuje v chladnějších oblastech, především v severských oblastech jako je Island, Severní Amerika a Antarktida. Je rozšířena ale i v jiných zemích, najdeme ji i u nás v České republice.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Předmětem sběru je celé stélka a je možné ji sbírat po celý rok. Obsahuje především membránový sliz (polysacharid lichenin) a lišejníkové kyseliny.

Využití podle moderní medicíny

Obsah hořkých kyselin přispívá k podpoře trávení (stomachikum) a chuti k jídlu (nechutenství). Má také antibakteriální účinek.

Tradiční, lidové využití

Díky vysokému obsahu slizů se pukléřka používala k ochraně sliznic trávicího traktu při zánětech ústní dutiny, žaludku, žlučníku, jater nebo střev (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, divertikulitida, dráždivý tračník).

Tradičně se používala při nachlazení, zánětu průdušek, astmatu, kašli, horečce, zvracení, tuberkulóze a k celkovému posílení organismu (tonikum). Dále byla vhodná při onemocněních ledvin (porucha funkce, kameny, rakovina, selhání, zánět), zánětu močového měchýře, močových cest a při mírných formách cukrovky.

Zevně se díky svým antiseptickým účinkům aplikovala na špatně se hojící rány, popáleniny a kožní vředy.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

V běžných terapeutických dávkách nemá pukléřka žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace. Při užití vyšších dávek může docházet k nevolnosti, průjmům a závratím.