Plavuň, Lycopodium

Druhy

Významným druhem je plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum). Mimo ni  se v České republice vyskytuje ještě plavuň pučivá (Lycopodium annotinum). Všechny druhy plavuní jsou v ČR chráněné.

Výskyt

Plavuň vidlačka je rozšířena po celé Evropě (mimo oblast Středozemního moře), Asii a Severní Americe. Plavuně se vyskytují v lesích horských oblastí.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Předmětem sběru je ve většině případů zralý výtrusný klas sbíraný v červenci a srpnu, ze kterého se vyklepávají spóry (výtrusy). Ty obsahují velké množství mastného oleje, polysacharid sporonin, pryskyřice a stopy alkaloidů. Dále je možné sbírat také nať plavuně, která je velmi toxická – především kvůli obsahu jedovatých alkaloidů (lycopodin, klavatin, nikotin, klavatoxin).

Využití podle moderní medicíny

Plavuň je vhodná jen pro zevní použití. Pomáhá při léčbě dětských kožních zánětů, vyrážek, kožních vředů a svrabu.

Tradiční, lidové využití

V lidovém léčitelství se používala i vnitřně pro léčbu onemocnění trávicího traktu, působí jako hepatoprotektivum (chronická zácpa, hemoroidy, hepatitida, cirhóza jater, rakovina jater). Má močopudné (diuretické) a projímavé (laxativní) účinky. Plavuň byla vhodná i při poruchách menstruace, při pálení při močení, ledvinových kamenech a písku, zánětech ledvin a močového měchýře, močových cest, glomerulonefritidě, bolestech kloubů, dně, revmatismu a při horečkách (antipyretikum).

Zevně se kromě výše zmíněných problémů používala jako pudr na dětské opruzeniny, mokvavé ekzémy, na rozpraskané bradavky kojících matek (zánět prsu), také proti vším a na opary.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

V běžných terapeutických dávkách nemá plavuň žádné nežádoucí účinky. V malých množstvích je vhodná i pro děti, těhotné a kojící ženy.

Před vnitřním užíváním je doporučena nejprve konzultace s lékařem, kvůli obsahu alkaloidů patří totiž plavuň mezi jedovaté rostliny!