Fazol, Phaseolus

Druhy

Rod fazol zahrnuje celkem asi 50 druhů, z těch u nás pěstovaných jsou to fazol obecný (Phaseolus vulgaris) a fazol šarlatový (Phaseolus coccineus).

Výskyt

Většinu druhů najdeme v tropickém a subtropickém pásu Ameriky, několik druhů se pěstuje i u nás.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

V období od srpna do září se sbírají zasychající zralé lusky, ze kterých se využívají i semena. Z nich se rozemletím dělá tzv. fazolová mouka.
Zralé plody obsahují velké množství aminokyselin, sacharidy, saponiny, flavonoidy a mnoho dalších obsahových látek. Plody nezralé obsahují navíc ještě alantoin a nejedovatý alkaloid trigonelin. Semena obsahují až 50% škrobu, bílkoviny, gumu a toxické lektiny (fasin).

Využití podle moderní medicíny

Lusky mají diuretický (močopudný) účinek, čehož se využívá při léčbě ledvinových kamenů. Snižuje také hladinu cukrů (hypoglykemikum) a choleterolu (hypolipidemikum) v krvi a je tedy vhodný pro diabetiky.

Tradiční, lidové využití

Dříve se využíval pro zlepšení stavu kardiovaskulárního systému – zejména na bušení srdce s pocity úzkosti a pro snížení krevního tlaku (antihypertenzivum). Ve vylučovacím traktu pomáhal při zánětech ledvin, močových cest, močového měchýře.
Fazolová mouka se používala jako zásyp na mokvající ekzémy, vyrážky, akné a chronické záněty kůže.

Je součástí antidiabetických čajových směsí v kombinaci s dalšími bylinami. Z organismu odvádí pryč odpadní a škodlivé látky (detoxikační látka) a urychluje látkovou výměnu, a proto se používá při revmatismu.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Nevařená semena a lusky jsou jedovaté kvůli obsahu fasinu, který se ale varem rozkládá. Způsobují těžké krvácivé stavy a koliky, dovedou vážně poškodit organismus a může nastat až smrt.