Mandragora

Druhy

Lékařsky a farmaceuticky nejvýznamnějším druhem je mandragora lékařská neboli pokřín obecný (Mandragora officinarum). Velmi typickým znakem pro mandragoru je její kořen. Připomíná totiž tvar lidského těla.

Výskyt

Mandragora je typická rostlina jižní Evropy, dnes se ale pěstuje i v ostatních evropských částech.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Užívanou částí byl list a kořen. Je u nich popsáno asi 80 obsahových látek, největší význam však mají tropanové alkaloidy (především hyoscyamin).

Využití podle moderní medicíny

V současné době se v medicíně nevyužívá, protože je jedovatá.

Tradiční, lidové využití

Již od středověku byla opletena mnohými pověstmi a pověrami a byla považována za magickou rostlinu. V dávných dobách se žvýkala před operacemi, protože působila mírně anesteticky a hypnoticky, vyvolávala spánek, ospalost. Má halucinogenní účinky. Používala se také pro své afrodiziakální a psychoaktivní účinky (psychofarmaka), při nádorovém bujení (hlavně při leukémii), cukrovce a vysokém krevním tlaku (hypertenzi), zvyšovala tvorbu sekretu v plicích.

Zevně se užívala ve formě mastí na popáleniny, pohmožděniny, modřiny, otoky nebo bolesti kloubů a svalů (i při revmatismu).

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Mandragora je kvůli obsahu alkaloidů velmi jedovatá!
Otrava se projeví útlumem nervové soustavy (únava, motání hlavy, ztráta vědomí), poruchami srdce až smrtí. Nepoužívejte k samoléčbě!