Benedikt, Cnicus

Druhy

Jediným druhem v tomto rodu je benedikt lékařský (Cnicus benedictus), který se pro svoje léčivé účinky používá i v terapii.

Výskyt

Původ této rostliny je ve Středomoří a v Malé Asii, dnes se již pěstuje i v dalších oblastech, včetně České republiky.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Z benediktu se využívá pouze nať, která obsahuje velké množství účinných látek – silice, třísloviny, slizy, lignany (antivirový účinek), seskviterpenový lakton knicin (původce hořké chuti a hlavní antibakteriální látka), dále pak vitaminy skupiny B a soli draslíku, hořčíku a vápníku. Sbírá se těsně před rozkvětem, tj. v červnu, červenci.

Využití podle moderní medicíny

Moderní medicína potvrzuje účinek benediktu při problémech se zažíváním. Podporuje tvorbu žaludeční šťávy a žluči (stomachika, cholagoga), čímž může pomoci při nechutenství, dyspepsiích (souhrnné označení pro několik problémů spojených s trávením) a při nadýmání.

Podporuje tvorbu mateřského mléka (laktagogum).

Najdeme ho ve formě bylinných čajů podporujících funkci jater a žlučníku (žlučové, žlučníkové kameny, zánět žlučníku, žlučových cest).
Používá se u metabolických chorob, kdy je třeba doplnit do těla minerální látky a při léčbě revmatismu (antirevmatika).

Tradiční, lidové využití

Benediktu byly přisuzovány antitivirové, antibakteriální účinky.

Byl možnou volbou u onemocnění jater (žloutenka, zánět jater, hepatitida, ztučnění, steatóza jater, jaterní selhání, cirhóza jater, rakovina jater).

Lidově se droga využívala při léčbě anorexie, nachlazení, a jako močopudná látka (diuretikum).

Posiloval organismus při léčbě leukémie nebo při zhoršené srdeční činnosti. Zevně se používá na ekzémy, lupénku, bércové vředy, pásový opar, růži nebo hemoroidy.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

V přiměřeném dávkování u benediktu dosud nebyly nalezeny žádné nežádoucí účinky.
Nepodávat těhotným ženám a lidem s onemocněním ledvin.