Cibule zimní, Allium

Druhy

Druhem využívaným pro své léčivé účinky je cibule zimní neboli sečka (Allium fistulosum).

Výskyt

Původně pochází z oblasti Sibiře, Číny, Japonska a Mongolska. Výjimečně se pěstuje i u nás.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Předmětem sběru jsou cibule, listy, případně i semena. Mezi obsahové látky v cibuli patří silice, fytoncidy a vitamíny skupiny B a vitamin C. Listy obsahují slizy, flavonoidy, fytoncidy, karoteny a vitamín C, jehož množství je asi 2x větší než u nati cibule kuchyňské. Dále pak obsahuje minerální látky, především draslík, hořčík, železo a měď.

Využití podle moderní medicíny

Cibule zimní má podobné účinky jako cibule kuchyňská, a to především účinky antibakteriální, protizánětlivé (antiflogistické) a močopudné (diuretikum).

Používá se při léčbě nachlazení, chřipky a kašle a pro podporu trávení (příznivě působí na střevní mikroflóru, podobně jako prebiotika) a chuti k jídlu při nechutenství.

Tradiční, lidové využití

Tradiční medicína tento druh cibule využívala jako detoxikační látku, dále pak pro podporu pocení (diaforetikum), na otoky (např. nohou), při léčbě plynatosti, astmatu, bronchitidy, tuberkulózy, anginy pectoris, aterosklerózy, vysokého krevního tlaku (antihypertenzivum) nebo pro snížení hladiny cholesterolu v krvi (hypolipidemikum). Zevně se aplikovala na bolestivá místa při revmatismu.

Semena byla využívána pro zlepšení zraku, při selhání ledvin a impotenci.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Nejsou popisovány žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace. Užívání je doporučeno až po předchozí konzultaci s lékařem.