Plicník, Pulmonaria
Druhy
Významným druhem tohoto rodu je plicník lékařský (Pulmonaria officinalis).
Výskyt
Plicník se vyskytuje především v oblasti střední Evropy.
Využití, indikace
Užívaná část rostliny
Předmětem sběru je v období od května do srpna list nebo kvetoucí nať. Hlavními účinnými látkami jsou třísloviny, velké množství kyseliny křemičité, sliz, saponiny a malé množství alkaloidů.
Využití podle moderní medicíny
V současné době není plicník v terapiích dle oficiální medicíny využíván.
Tradiční, lidové využití
Vysoký obsah tříslovin působí svíravým účinkem (adstringens) na sliznice trávicího traktu. Pomáhal tedy při poruchách trávení, průjmech (antidiaroikum), otravách chemickými látkami, při nadměrném užívání alkoholu a při žaludečních vředech.
Díky obsahu saponinů má plicník expektorační efekt – usnadňoval vykašlávání hlenu. Zároveň na dýchací trakt působil antisepticky. Používal se při vykašlávání krve, nachlazení, tuberkulóze, zánětech horních cest dýchacích (rýma, zánět hrtanu, mandlí, nosohltanu, vedlejších dutin nosních), plic a průdušek.
Zevně se ve formě obkladů používal pro léčbu hemoroidů a hnisajících ran.
Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)
Kvůli obsahu alkaloidů je plicník řazen mezi jedovaté rostliny. Neužívejte dlouhodobě a nepřekračujte doporučené denní dávky!
Sdílení
