Mydlice, Saponaria

Druhy

Druhem využívaným pro své léčivé účinky je mydlice lékařská (Saponaria officinalis).

Výskyt

Mydlice svým původem pochází z oblasti Středomoří, odkud se postupně rozšířila téměř do celé Evropy.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Předmětem sběru je kořen. Sbírá se od konce září do konce října. Mezi jeho hlavní účinné látky se řadí saponiny, sacharidy, pryskyřice, slizy, kaučuk a minerální látky.

Využití podle moderní medicíny

Mydlice má díky obsahu saponinů příznivý vliv na ředění hlenů a zlepšuje jejich vykašlávání při vlhkém kašli (expektorans). Rovněž zvyšuje sekreci sliznic, které mají díky tomu lepší samočistící schopnost.

Její vnitřní užití se však v dnešní době již moc nedoporučuje, protože saponiny v rostlině obsažené mohou dráždit trávicí trakt a způsobovat nevolnost.

V rostlině obsažený saporubin má antimykotické vlastnosti, a tudíž se používá při léčbě plísní kůže, nohou i nehtů.

Tradiční, lidové využití

Lidově byl využíván její potopudný a močopudný efekt k léčbě kožních onemocnění (ekzémy, akné, hojení ran) a zrychlení metabolismu. Vhodná byla i při léčbě pásového oparu, případně i k mytí mastných vlasů.

Uznávaná byla i pro své antibakteriální, protizánětlivé a hojivé účinky. Doporučována byla pro uvolnění křečí (spasmolytikum) a dále pak při revmatismu (antirevmatikum) či zánětu průdušek.

Zároveň byla vhodná pro pročištění jater (hepatoprotektivum na poruchy funkce, zánět, ztučnění jater) i celého organismu od škodlivých látek (detoxikans).

Díky své pěnivosti bývá mydlice součástí šamponů, zubních past, pěn do koupele, mýdel apod.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Dodržujte doporučené dávkování, mydlice je ve vyšších dávkách toxická! Rovněž neužívejte dlouhodobě!

Zevně nepřikládejte na otevřené rány!