Ostropestřec, Silybum

Druhy

Významným druhem využívaným pro své léčivé účinky je ostropestřec mariánský (Silybum marianum).

Výskyt

Ostropestřec je původním druhem ve Středomoří, Malé Asii a na Kanárských ostrovech.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Léčivou surovinou z ostropestřce jsou plody sbírané v září a říjnu před dozráním. Na jaře nebo na podzim je možné sbírat kořeny. V době květu zase listy a nať. Mezi hlavní účinné látky se řadí především olej s vysokým obsahem zdraví prospěšných nenasycených mastých kyselin flavonoidy, silymarin, sacharidy, hořčiny a silice.

Využití podle moderní medicíny

Ostropestřec je významný hlavně pro jeho léčebné působení na játra. Ochraňuje jaterní tkáň při zátěži (hepatoprotektivum) a je vhodný i pro dlouhodobé užívání při chronických jaterních obtížích (žloutenka, zánět jater, hepatitida, ztučnění, steatóza jater, jaterní selhání, cirhóza jater, rakovina jater). Zvyšuje vylučování žluči (cholagogum) a užívá se při žlučníkových kamenech.

Zevně se používá na hemoroidy, křečové žíly a bércové vředy.

Tradiční, lidové využití

Plod ostropestřce byl v minulosti používán při léčbě malárie, nepravidelné menstruace, bílého výtoku, otoků, zánětu plic a poplicnice, infekční mononukleózy, horečky (antipyretikum), depresí, alergií, astmatu, nevolnosti při cestování a dále pro zmírnění nežádoucích účinků po chemoterapii (rakovina), při užívání antibiotik a jako první pomoc při otravách, či jako detoxikační látka.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Při užívání běžných dávek nejsou popisovány žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace.

V těhotenství a době kojení užívejte s opatrností, ideálně po dohodě s lékařem.