Rákos, Phragmites

Druhy

Druhem využívaným pro své léčivé účinky je rákos obecný (Phragmites communis). Jako jeho náhražky lze však použít i trsť rákosovitou (Arunda donax) nebo ovsuchu širokolistou (Zizania latifolia).

Výskyt

Rákos se vyskytuje ve vlhkých oblastech prakticky po celém světě s výjimkou arktických oblastí.

Využití, indikace

Užívaná část rostliny

Z rákosu využíváme jeho oddenek obsahující například lignin, celulózu, organické kyseliny, sacharidy (xylóza, arabinóza, glukóza) a vit. B1, vit. B2, vit. C a vit. E.

Využití podle moderní medicíny

Moderní medicínou nejsou přisuzovány žádné léčivé účinky.

Tradiční, lidové využití

Největší význam mají polysacharidy v rákosu obsažené, jelikož u nich byl popsán imunostimulační účinek (oslabená imunita).

Lidově se rákos používal k léčbě viróz (např. chřipka) nebo nachlazení, pozitivně působil při kašli (antitusikum), horečkách (antipyretikum), nevolnosti až zvracení, podrážděnosti, bolestivém močení, příp. krvi v moči. Měl detoxikační a antibakteriální účinky.

Pomáhal při spalničkách, zánětu spojivek (antiflogistikum), vysokém krevním tlaku (antihypertenzivum) a při otravě alkoholem nebo rybami.

Zevně se aplikoval na vyrážky.

Rizika užití, kdy neužívat (kontraindikace)

Nejsou popisovány žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace.